Archiv publikací

Vzhledem k malé kapacitě stránek budou zde uvedeny pouze názvy članků a údaje o dostupnosti. Případným zájemcům o některý článek jej obratem zašlu E-mailem.

Některé moje články najdete na WEBových stránkách www.ok1cjb.cz  v rubrice vysílání "Články OK1AK"
a na stránkách EPC-CZ klubu www.ok1aw.pksprava.cz/CZ_EPC  "Jak na digimódy". Dále pak v časopisech:

"Radiožurnál" Slovenského radioklubu:

Ročník 2001 
 č. 3. 
  • závody provozem PSK31, diplomy za QSO provozem PSK
č. 4
  •   PSK 31 základní technické informace
č. 5 a 6
  • popis provozu módem PSK 31
  • podrobný popis programu DigiPan 1.6d
Ročník 2002
č. 1
  • dotazy a odpovědi o problematice PSK a používaných programech
  • dokončení podrobného popisu programu DigiPan
č. 2
  • kvalita signálu PSK 31
  • IMD a jeho měření v programu DigiPan
č. 3
  • přehled programů pro PSK
  • stručný popis programu MixW v. 2.06
č.. 4
  • popis programu PSK31 De Luxe v. 2.1. od HB9DRV
č. 5
  • přehled závodů a soutěží provozem PSK 31 v r. 2003
č. 6
  • popis programu SMART PSK v. 1.3 a
Ročník 2003
č.1
  • přehled a stručná charakteristika všech digitálních druhů provozu
č. 2
  • základní údaje o provozu RTTY a jeho vlastnosti
č.3
  • informace o provozu PSK 63 a podmínky závodu "Quick PSK63 Contest"
č. 4
  • stručný popis programu LOGGER od N1MM
č. 5
  • informace o interfejsu MixW RigExpert a jeho stručný popis
č. 6
  • info o programu DIGTRX od PY4ZBZ
  • popis programu MixW 2.11
  • převody formátů deníků
Ročník 2004
č. 1
  • novinky a problémy kolem nové verze programu MixW 2.12
  • info o programu MWlog 1.70 od HB9CIC
  • info o IMD metru od KK7UQ
č. 2
  • kalibrace zvukové karty
č. 3
  • popis digitálního módu DOMINO
č. 4
  • duplexní zvuková karta va MixW
  • nové modifikace digi programů
č..5
  • výsledky testování a porovnání programů MultiPSK, MixW, Stream, MMVARI a Logger
č. 6
  • dokončení testů z minulého čísla od UA6HJQ
  • nové verze programů pro digimódy
Ročník 2005
č. 1
  • testování logovacích programů DXLab a Logger32
č. 2
  • upgrade programů MULTIPSK
č. 3
  • popis programu MMVARI
č. 4
  • popis módu HELLSCHREIBER a programu pro něj od IZ8BLY
č. 5
  • charakteristika a vlastnosti různých typů PSK
č. 6
  • popis módů OLIVIA a CHIP 24,128
Ročník 2006
č. 1
  • další popis a praktické zkušenosti s módem OLIVIA
č. 2
  • testy nových verzí programů
  • kalibrace zvukové karty v programech MMVARI, MMTTY a DigiPan
č. 3
  • MMVARI v Logger32 a další vylepšení
č. 4
  • Logger 32 a implementace češtiny
  • informace o klubu EPC
č. 5
  • podrobné informace o aktivitách klubu EPC
č. 6
  • informace o programech DigitalMaster 780 a UR5EQF
Ročník 2007
č. 1
  • popis programu UR5EQF
č. 2
  • pokračování popisu UR5EQF
  • informace o práci s ADIF soubory
č. 3
  • informace o programu JT65A na KV
č. 4
  • úvaha o významu JT65A
  • info o aktivitách a diplomech EPC klubu
č. 5
  • další popis aktivit EPC klubu
  • info o programu UltimateEPC k získání diplomů z klubu EPC
č. 6
  • popis programu HRD+DM780 od HB9DRV

"OQI" - časopis QRP klubu

OQI číslo 50:

Technika / Technical Pages 
________________________________________________________________________

 

Jak začít s PSK-31

Vlastimil Pejchal, OK1AK, pejchal@vspdata.cz

  Vážení čtenáři časopisu OQI a vyznavači QRP výkonů, jsem rád, že jsem byl osloven redakcí vašeho časopisu abych pro vás popsal moje poznatky a zkušenosti s provozem PSK-31, který dosud považuji za mimořádně vhodný pro DX spojení s použitím malých výkonů. Cílem této první části o PSK-31 je, aby se k zájemcům o tento druh provozu dostaly základní informace, umožňující okamžité zahájení zkušebního provozu. V dalších pokračováních nazvaných „PSK-31 dokonale“ a „Provozní aktivity na PSK-31“ se podíváme na techniku a provoz PSK podrobněji.

Princip a vlastnosti PSK-31

     PSK je zkratkou „Phase Shift Keying“ což vyjadřuje princip klíčování změnou fáze. Modulace se tedy uskutečňuje fázovým posuvem dvou nebo více stavů vůči nosnému signálu a to v kmitočtovém rozsahu +/- 15625 Hz od základního kmitočtu. Číslo 31 tedy vyjadřuje přibližně skutečnou šířku pásma čistého signálu PSK tj. pouze 31,25 Hz. Tento fakt nám umožňuje provozovat bez problémů současně 20 - 30 QSO v jednom SSB kanálu, a dělat spojení mezi kontinenty s několika watty výkonu. Podmínkou ovšem je, že všechny stanice budou produkovat kvalitní signál a nebudou používat zbytečně neadekvátní výkony.

     Pro produkování zkresleného signálu a rušení ostatních stanic jsou dvě základní rizika. Za prvé je to přemodulování vysílače, které má za následek vysílání spektra dalších signálů, oboustranně od užitečného signálu, což lze docílit i u zcela malých výkonů. Spolu s větším výkonem dokáže pak takový signál zcela znemožnit provoz v rozsahu i několika kHz. Druhým rizikem je pak nežádoucí pronikání VF signálu do počítače, zvukové karty a modulačního vstupu transceiveru. Při používání QRP výkonů je sice toto riziko menší, nelze je však vyloučit, problémy často způsobují i rozdíly potenciálů uzemněných částí, známé i z NF techniky.

Jakou techniku potřebujeme

1.Transceiver s provozem SSB a dobrou kmitočtovou stabilitou i když vzhledem k současným programům disponujícím vodopádem (waterfall) a účinným AFC není již tento požadavek tak kritický.

2. Počítač se zvukovou kartou, jejíž základními parametry jsou 16-bit Soundblaster s kmitočtem 11025 Hz, což splňuje naprostá většina běžných karet. Pokud jde o konfiguraci počítače, autoři jednotlivých programů pro digi módy zpravidla uvádějí potřebnou minimální konfiguraci. U té se většina autorů současných programů  shoduje obecně na  Pentium 100 až 133 MHz, RAM 32 MHz, monitor VGA 640x480, operační systém Win95, 98, NT. Samozřejmě zde platí, čím vyšší konfigurace tím lépe.

3. Propojení transceiver - PC (interface) je významná záležitost pro zabezpečení kvalitního a čistého signálu, proto se jí budeme masivně zabývat v dalším čísle OQI. Vzhledem k tomu, že při provozu s QRP výkonem je menší riziko pro zkreslení signálu,  pro první pokusy vystačíme s přímým propojením, které je následující (viz obr. 1):   

   


 

 

     NF výstup z našeho transceiveru musíme propojit se vstupem zvukové karty a to do konektoru „LINE IN“ nebo „MIC“, čímž máme zabezpečen příjem. Pro vysílání pak propojit výstup zvukové karty „LINE OUT“ s mikrofonním vstupem transceiveru. Zde je naprosto nezbytné mít zabezpečenu regulaci úrovně NF signálu, kterým se uskutečňuje modulace.  U zvukových karet, které nemají výstup „LINE OUT“ použijeme výstup pro sluchátka nebo reproduktor. Propojení je uskutečněno samozřejmě stíněnými kablíky. Na straně zvukové karty je nutno použít konektory Jack 3,5 mm v provedení stereo, přičemž prostřední segment na konektoru zůstane nezapojen. Při použití konektoru mono, by došlo ke zkratování jednoho kanálu zvukové karty, což by nemusela dobře snášet. Na straně transceiveru je situace poněkud složitější, neboť jejich různé typy mají odlišné zapojení a druhy konektorů pro audio vstupy a výstupy.

     Obecně je třeba dodržet zásadu, že pokud je transceiver vybaven zvláštním konek-torem s výstupem a vstupem AUX, který má neměnné definované úrovně, je třeba použít ten. Pokud takový konektor na transceiveru nemáme, musíme použít standartní konektory pro sluchátka (reproduktor) a pro mikrofon. Zapojení konektorů pro tento účel u všech běžných transceiverů najdete na stránkách www.qsl.net/wm2u/interface.html i s příklady propojení zvukové karty a transceiveru. Jako poslední záležitost technického propojení musíme zabezpečit přepínání transceiveru z příjmu na vysílání (PTT). Jako jednoduchou variantu lze použít funkce VOX u transceiveru, není to však metoda zcela spolehlivá. Proto zásadně doporučuji použít jednoduché zapojení známé již z RTTY systému HAMCOM, které z pinů DTR, nebo RTS sériového portu, přes tranzistor, přímo ovládá PTT transceiveru (viz obr. 1).

Provoz PSK-31

     Provoz  probíhá na všech krátkovlnných pásmech v segmentech vyhrazených pro digitální druhy provozu. V těchto segmentech  se PSK-31 provozuje většinou ve spodní části segmentu a horní část je prostorem pro RTTY, výjimkou je pásmo 28 MHz. Prakticky najdeme provoz PSK-31 od těchto kmitočtů nahoru: 1838, 3580, 7035, 10140, 14070, 18109, 21070, 24920 a 28120 kHz. Druh provozu na transceiveru je SSB a není podstatné jestli používáme LSB, nebo USB na kterémkoliv pásmu. Rovněž není podmínkou, aby obě korespondující stanice používaly stejné postranní pásmo. Definování postranního pásma má význam pouze při stanovení dohodnutého kmitočtu, protože při použití rozdílných postranních pásem se bude lišit kmitočet PSK signálu o 2 - 6 kHz.

     Při provozu PSK-31 se zásadně nedoporučuje používat kmitočet pod 1 kHz v rozsahu SSB kanálu, z důvodu možného průchodu harmonických kmitočtů SSB filtrem. Vlastní provoz na pásmu je přibližně stejný jako již desítky let zavedený RTTY. Běžně se používají zkratky a Q-kódy známé z provozu CW. Kdo ovládá angličtinu nebo příslušný jazyk, a svižně píše na klávesnici, může si popovídat v otevřené řeči. Výhodou proti RTTY je, že se dají případné překlepy a omyly opravovat i po odeslání příslušného slova stejně jako v běžném editoru.

 

Programové vybavení

     Úplný přehled dostupných programů pro všechny digi módy najdete díky OK2PYA na adrese: www.qsl.net/ok2pya/digimodes. Je to tak zvaný rozcestník, kde se kliknutím na vybraný program dostanete na stránky autora, odkud si jej můžete stáhnout. Pokud budete s nějakým programem začínat, nesnažte se hned příliš měnit základní a optimální nastavení parametrů od autora. Bez hlubších znalostí a praktických zkušeností se dopracujete opačných účinků než by jste si přáli. Ve většině programů stačí po nainstalování v jeho konfiguraci nastavit vaši volací značku a definovat COM port, kterým budete ovládat PTT transceiveru. Dále pak si nastavit odpovídající úrovně pro příjem i vysílání a upravit přednastavené sekvence (makra) pro vysílání. Jaký program bude kdo používat je do jisté míry otázka zvyku, vkusu a u někoho třeba technických možností. V příštím čísle uvedu pořadí a stručnou anotaci nejpoužívanějších programů.

     Nejen pro první pokusy, ale i jako jakýsi standart v programech pro PSK-31 doporučuji DigiPan 1.6d. Program není rozsáhlý, má pouze 587 kB, snadno se instaluje, obsluha je jednoduchá a účelná, nemá přehnané nároky na počítač (od 486/100 MHz) a při tom splňuje velmi kvalitně všechny provozní požadavky. Program není zazipován, ale jedná se o tzv. „samorozbalovací“ .exe soubor, který se snadno vejde na jednu disketu, ze které jej můžete přímo instalovat dvojklikem na ikonu. Pokud nedefinujete jiný adresář rozbalí se implicitně do adresáře C:\Program files\DigiPan. Součástí programu je dobře srozumi-telný manuál v anglickém jazyce, který si samozřejmě můžete stadartním způsobem vytisknout. Tento program jsem podrobně popsal ve slovenském Radiožurnálu č. 6/01 a 1/02.

První QSO provozem PSK31

     Vyjdeme z předpokladu, že máte propojen správně počítač s transceiverem. Toto prospojení lze jednoduše a spolehlivě kontrolovat obyčejnými sluchátky. Na vstupním konektoru do zvukové karty musíme slyšet NF výstup z přijímače a na konektoru pro modulaci transceiveru musíme slyšet výstupní signál ze zvukové karty při přepnutí na vysílání v programu. Dále máte naistalován program DigiPan 1.6d, který spustíte kliknutím na ikonu DigiPan.exe. Objeví se vám hlavní pracovní obrazovka (viz obr. 2). Na horní liště kliknete na „Configure“ a postupně  nastavíte  základní  údaje.  V  rubrice  „Personal  Data"

vyplníte váš volací znak, jméno a QTH, které při spojení udáváte. V rubrice „Fn macros“ si můžete upravit makra pro vysílání dle svých představ, implicitně tam jsou makra od  autorů. Pokud bude mít někdo zájem a pošle mi svoji e-mailovou adresu, mohu mu poslat moje makra, které si příkazem „Load macros“ nahrajete do programu.

 

 

 

 

     Pod „Waterfall drive“ aktivujete okno „Recording control“ kde si nastavíte úroveň příjmu z transceiveru. Zatržením označíme příslušný vstup do zvukové karty a posuvným regulátorem nastavíme optimální úroveň. Tu sledujeme na spodním okně hlavní obrazovky, kde se nám zobrazuje tzv.“ Waterfall“ neboli vodopád. Na něm se žlutými pruhy na modrém podkladu zobrazují signály přijímaných stanic. Při nastavení nízké úrovně, se nám již nezobrazí slabé stanice, rovněž při vysoké úrovni naopak zaniknou v rušivých signálech, které se také projevují žlutou barvou. Na obr. 3 můžeme vidět optimální úroveň, kde silná žlutá čára představuje silnou stanici (S9) a nejslabší, ješte použitelnou stanici, kde již S-metr neukazuje nic.

     Dále je nutno pečlivě nastavit úroveň modulace pro vysílání. Kliknutím na symbol T/R na druhé liště přepnete na vysílání. Je-li v pořádku ovládání PTT musí i transceiver přepnout na vysílání. Za tohoto stavu opět aktivujete "Configure" a dále "Transmiter drive". Tam nastavíte regulátorem "Volume control"  potřebnou úroveň modulace. Druhou variantou jak tuto úroveň nastavit je kliknutí na symbol "Mode" (na 1.liště) a dále na "Tune". Tím vysíláme trvale jeden tón.  Kliknutím  na  symbol  reproduktoru  (je  na  spodní

systémové liště Windows) vyvoláte rovněž regulátor "Volume", kterým můžete úroveň modulace nastavovat.

     Kliknutím na OK v okénku "Tune TX" nastavování ukončíte a dojde k přepnutí na příjem. Současně je možno použít i ruční regulátory úrovně zejména u notebooků. Aby nedošlo k přemo-dulování vysílače je nutno dodržet následující postup. Při provozu SSB stáhneme úroveň modulace ze zvukové karty na minimum, potom postupně přidáváme, pokud se zvyšuje výkon vysílače, jakmile se přestane zvyšovat, vrátíme regulátor poněkud zpět. Toto nastavení si potom pro jistotu necháte posoudit některou OK stanicí v praktickém provozu. Poslední důležité nastavení je příkazem „Serial port“ zvolit COM port, na který máte připojeno ovládání PTT. Dále je nutno zatrhnout okénko DTR nebo RTS, podle toho na který pin je ovládání připojeno. Je možno bez problémů zatrhnout obě možnosti současně. Pokud budete používat VOX zatrhnete „NONE“. Po tomto základním nastavení již můžete zahájit zkušební provoz.

     Na závěr si ještě stručně popíšeme průběh prvního fiktivního spojení. Předpokládám, že si každý nejdříve osvojí techniku příjmu a nebude hned po aktivaci programu dávat zuřivě CQ. Tedy šipkou na vodopádu, kterou ovládáme myší, umístíme kliknutím malou značku ve tvaru kosočtverce do středu některé silnější žluté čáry na vodopádu. Tím jsme přesně naladěni na protější stanici a v přijímacím okně čteme její vysílaný text. Najdeme si takovou stanici, která dává CQ, nebo právě ukončila provoz. Její značku přeneseme dvojklikem z obrazovky nebo zapíšeme do okénka „Call“. Do okénka „Sent“ zapíšeme report (599) a spustíme makro označené třeba „2x3“ což znamená, že jsme začali volat tuto stanici 2x její znak de 3x můj znak a přejdeme na příjem. Když v makru máme na začátku a na konci přepínání vysílání - příjem proběhne automaticky. Jinak musíme použít F9, nebo symbol T/R. Stanice nám odpovídá, sděluje základní údaje. My si dvojklikem přeneseme jméno do okénka „Name“ a RST do „Rec´d“, zapíšeme si i QTH, případně libovolné údaje do okénka „Notes“. Pokračujeme ve vzájemné komunikaci použitím připravených maker, nebo psaním do vysílacího okna. Po ukončení spojení klikneme na ikonu diskety a spojení přeneseme do deníku. Poté klikneme na ikonu listu papíru a uvolníme okna pro další spojení.

     Do začátku přeji všem ať se daří, pokud ne, pište mi na moji e-mailovou adresu a rád každému odpovím.

Vlasta, OK1AK

OQI c. 57

Nové programy pro digi módy

Vlastimil Pejchal, OK1AK, pejchal@vspdata.cz

 

     První roky tohoto století jsme svědky velmi dynamické tvorby stále dokonalejších programů pro vedení digitálních druhů provozu. Renomovaní autoři se doslova předhánějí v dosažení stále lepších parametrů pro přenos jak textových, tak obrazových nebo zvuko-vých informací. S využitím možností zvukové karty, technologie DSP a různých druhů digitálních filtrů je dosahována stále větší citlivost, spolehlivost dekódování a rovněž větší odolnost vůči rušení na KV pásmech. V druhé polovině loňského roku UA6HJQ s několika kolegy uskutečnil poměrně rozsáhlou řadu testů nejvíce používaných programů a to jak přímým propojením stanic, tak s použitím simulátoru nebo praktickým provozem na pásmu, s cílem zjistit:

1. který z testovaných programů má lepší citlivost

2. na kterém vodopádu jsou lépe vidět velmi slabé signály

3. který z testovaných programů lépe přijímá v inosférickém šumu a lépe odolává atmo-sférickým poruchám.

     Výsledky těchto testů jsem blíže popsal v Rádiožurnálu č. 5/04 a 6/04. Ve všech testo-vaných otázkách nejlépe uspěl program MMVARI a druh provozu MFSK 16. Výsledky těchto testů se plně ztotožňují s dosavadními provozními zkušenostmi jak mými, tak dalších kolegů, kteří tento program začali používat. Proto jsem se rozhodl s ním blíže seznámit i čtenáře OQI.

     Autorem MMVARI je známý a osvědčený Mako JE3HHT, autor takových programů jako je MMTTY, (jeho modul pro RTTY je použit ve většině ostatních programů) MMSSTV, MMANA a dalších. Beta verze 0.35 se objevila na jeho japonských stránkách www33.ocn.ne.jp/~je3hht/ dne 22.9. 2004 s tím, že je určen pro provoz v mateřském jazyce zemí východní Asie (JA, HL, BV, BY), tedy ve znacích které u nás nazýváme „rozsypaný čaj“. Nicméně při jeho uvedení do provozu se ukázalo že funguje bez problémů i s anglickými 256 znaky. Pro zajímavost japonština má 12.160 znaků a čínština dokonce 24.448 znaků. Do 8.1.2005 vydal Mako již verzi 040, kterou umístil také na stránky  http://mmhamsoft.ham-radio.ch v anglickém jazyce a konstatoval: „neměl jsem původně žádný záměr vyvinout program pro anglický jazyk ale pouze experimentovat s použitím VARICODE pro východoazijské jazyky. Nic vám nebrání v tom, aby jste MMVARI používali, mějte ale prosím na paměti, že je to beta a v této době zatím neočekávejte podporu pro anglické uživatele“. Vzhledem k programátorské úrovni JE3HHT lze očekávat, že zdaleka nezůstane u beta verze 0.40 a rozhodně se vyplatí tento program detailně zvládnout a nadále jej sledovat.

     Základní provozní údaje jsou následující:

- druhy provozu jsou GMSK, FSK, BPSK v rychlostech 31, 63, 125 a 250, RTTY a MFSK16

- k dispozici je 151 maker, což při promyšleném využití umožňuje zcela vyloučit použití klávesnice

- ovládání základních funkcí transceiveru

- logovací funkce s jednoduchým deníkem (samozřejmě bez statistik) a výstupem ve formátu ADIF,

  Cabrillo, Log200 a Hamlog. Tímto lze snadno uskutečněná spojení přenést do každého hlavního

  staničního deníku

- jednoduchý závodní provoz se sledováním opakovaných spojení i s rozlišením kmitočtových pásem,

  nebo druhů provozu (červené zbarvení volacího znaku)

- 4 samostatná okénka s vlastním vodopádem a nastavení SQL pro sledování více QSO je

  přehlednější než multi okno např. u MultiPSK nebo PSK DeLuxe. (Obr.1.) Mimoto můžete stanice

  v jednotlivých oknech libovolně přehazovat s hlavním oknem

- „sound playback“ umožňuje přehrát až 60 posledních vteřin záznamu ze zvukové karty, který je  

  standartně nahráván

- možnost kalibrace zvukové karty

- kliknutí pravým tlačítkem myši na kterékoliv místo na vodopádu umožňuje:

  a) vyslat na tomto kmitočtu AS provozem CW,

  b) aktivovat velmi účinný notch filtr, který zcela zlikviduje nežádoucí stanici a je vidět jen černý pás.   

      Opětovným kliknutím na toto místo lze filtr vypnout

  c) snadno aktivovat split provoz samostatným umístěním vysílacího nebo přijímacího kmitočtu na

      různá místa vodopádu. Kliknutím na buton „NET“ je split zrušen

  d) otevřít výše zmíněná 4 samostatná okénka, nebo již do otevřených okének umisťovat jiné stanice

      z hlavního vodopádu

     Základní obrazovka je  pro obsluhu poměrně jednoduchá. Vlevo nahoře jsou dva butony TX (T12) a TX OFF, kterými ovládáme PTT transceiveru. Totéž lze činit klávesou F12 nebo příslušnými příkazy v makrech. Pod nimi je volba druhů provozu, pro PSK31 je třeba volit „bpsk“ s malými písmeny, kde se používá standartních 256 znaků (jste na to upozorněni i nápisem v okně vodopádu při změně módu). U RTTY a MFSK je třeba volit variantu „l“ nebo „u“ podle použitého postranního pásma. V dalším sloupci označeném „BPF“ (Band Pass Filter) je možno volit čtyři stupně filtrů pro zúžení přijímaného pásma. Tato možnost je ale funkční pokud máte v počítači plně duplexní zvukovou kartu. Aplikace těch nejužších filtrů klade také podstatně vyšší nároky na počítač. Další pole označené „Carrier (Hz)“ nám ukazuje v Hz nf kmitočet, který momentálně využíváme pro příjem a vysílání (poloha kurzorů na vodopádu). Kliknutím pravým tlačítkem myši na vodopád dostaneme volbu pro split provoz, nebo jej můžeme nastavit přímo v okénkách RX, TX. Aktivací butonu NET napravo od nich jsou oba kmitočty shodné pro běžný provoz. Buton „AFC“ (Automatic Frequency Control)  nad ním slouží k zapínání a vypínání automatického dolaďování na přijímanou stanici. V okénku „Speed“ si nastavujeme potřebnou rychlost pro provoz BPSK od PSK20 až po PSK250. Okénko Timing (ppm) nám ukazuje načasování synchronizace. Pro normální provozní podmínky je doporučeno aktivovat vedle umístěný buton „ATC“ (Automatic Timing Control), který zajistí automatické nastavení synchronizace v souladu s přijímaným signálem. 

     Poslední sloupec butonů slouží k ovládání optického ukazatele naladění vpravo nahoře a to jak k jeho charakteru „FFT, W.F. (vodopád) nebo Sync“, tak šířce sledovaného pásma od 500 Hz po 3 kHz. Uprostřed je malý vodorovný ukazatel, který indikuje rozsah AFC.     

     Mezi těmito butony a vodopádem je svislý ukazatel pro „Squelch“, jehož bránu nastavu-jeme posunutím vodorovné čárky levým tlačítkem myši. Kliknutím pravým tlačítkem myši do okna vodopádu dostaneme funkce, které jsem již popsal výše. Pod vodopádem je po-sledních 7 butonů pro makra. Následuje klasická logovací lišta obdobná jako u jiných pro-gramů, kterou není třeba detailně popisovat. Přenos údajů do ní je rovněž obdobný s další-mi programy s tím, že MMVARI poskytuje uživateli ještě větší komfort. Kliknutím na volací znak v přijímacím okně se tento automaticky přenese do deníku. Kliknutím na kterékoliv slovo v přijímacím okně, které se programu nezdá jako volací znak, nebo kliknutím pravým tlačítkem, dostaneme nabídku, do kterého okénka logu se má toto slovo umístit (Put), případně do kterého okénka se má přidat (Add), včetně možnosti umístění do „Clipboardu“.

     Je to úžasná výhoda a i zde při zápisu do deníku nemusíme vůbec použít klávesnici i při předávání obsáhlejších údajů. Pod přijímacím a vysílacím oknem (další 4 přijímací okna mohou být aktivována) jsou dva řádky butonů pro makra, které se dají komutovat šipkami napravo. Poslední lišta je informativní, kde v prvním okénku můžeme přepínat mezi čtyřmi stránkami pro vysílaný text (zřejmě z důvodu velkého množství JA a BY znaků). V druhém okénku vidíme údaj o poměru signál/šum přijímaného signálu. V dalším okénku je údaj o „default“ kmitočtu zvukové karty. Po kliknutí na něj dostaneme tabulku „Setup“, kde lze kmitočet korigovat. Další okénko nás informuje o použitém COM portu pro PTT, po kliknutí na něj dostaneme rovněž „Setup“ okno k případné změně. Další malé okénko informuje o jazyku pro vysílání (pro nás ANSI). V posledním dlouhém okně dostáváme informaci o butonu, okně, nebo funkci, na kterou právě ukazuje kurzor myši, což je velmi užitečné při seznamování s programem.

     Po nainstalování a spuštění programu, které nemá žádné záludnosti je třeba nastavit základní „Setup“, který se nachází na horní systémové liště pod „Options“. Na prvních dvou řádcích musíme jako i u ostatních programů využívajících zvukovou kartu nastavit odpovídající úrovně zvukové karty pro příjem a vysílání. Na řádku „Setup radio comands“ nastavíme potřebné parametry pro ovládání transceiveru, pokud jej chceme ovládat a máme potřebný interfejs. „Setup Logging“ můžeme ponechat v default stavu, zkontrolovat pouze nastavení času na UTC. V „Setup MMVARI“ je nezbytné definovat CallSign, COM pro PTT a „Message Language“ English. Ostatní parametry mohou pro základní provoz zůstat default.

     Tolik tedy pro základní informaci a upoutávku na tento výborný program. Podrobnější popis, nebo překlad celého manuálu by byl nad rámec tohoto časopisu. Dokladem mé úvahy v úvodu tohoto článku, je další žhavá novinka, která se zrodila na přelomu tohoto roku pod názvem OLIVIA.

     Autorem je Pawel Jalocha SP9VRC a program nazval podle jména své dcery. Program je dosud ve vývojovém stadiu a sám jsem s ním ještě neměl příležitost pracovat. Pro první informaci se tedy omezím pouze na základní údaje od autora a  poznatky z praktických zkoušek od ZL1BPU, RV3APM, W5ZNW, K6FIB, VK3DNH, OH2HN, EA2AFR, OH/DK4ZC, OH2HN, JA1TFT a dalších, kteří s tímto programem provádějí transatlantické testy a poznatky si vyměňují na YAHOO Groups. Za tímto účelem mají zřízeny na Inter-netu také formuláře pro on line skedy. OLIVIA je založena na bázi MFSK s využitím výhod-ných vlastností MT63 (64 bitové Walsh funkce) a FEC (Forward Error Correcting). Výsled-kem je program, který má značnou citlivost a dokáže dekódovat bez chyb velmi slabé signály na hranici slyšitelnosti. Mimo je velmi odolný vůči jakémukoliv rušení, což doku-mentují dosud provedené testy na spodních pásmech s minimálními výkony. Jako určitý problém se jeví naladění na protější stanici při velmi slabých signálech, na hranici slyšitel-nosti, které již neregistrují ani stávající optické indikátory a vodopády. Přitom je přenos textu ještě bezchybný. Program OLIVIA lze implementovat i do programů MixW a HAM-SCOPE. Standardní nastavení pro OLIVIA je vysílání 32 tónů rozložených do 31.25 Hz v poměru k 31.25 Baudům, což představuje přenosovou šířku pásma 1000 Hz. Program umožňuje jinak nastavit počet tónů od 2 do 256 v geometrické řadě, čímž použitá šířka pásma může být 125, 250, 500, 1000 nebo 2000 Hz. Přenosová rychlost je pak dána počtem tónů a šířkou pásma.

     Výše uvedené standartní nastavení představuje rychlost přenosu 2.5 znaků za sekundu. To odpovídá v průměru asi 15 slovům za minutu (WPM) což je rychlost poměrně malá. Když ale uvážíme, že znaky jsou bezchybně dekódovány ještě při síle signálu 22 dB pod úrovní šumu, větší rychlost se dá oželet.

     Jedná se nepochybně o velmi zajímavý a progresivní mód pro QRP digi provoz, jehož vývoj budeme se zájmem dále sledovat.

     Závěrem uvádím některé www. stránky obsahující dění kolem módu OLIVIA: http://homepage.sunrise.ch/mysunrise/jalocha/index.html

http://home.att.net/~ronchap/K6FIBOLIVIAQSO141075.jpg

http://home.att.net/~ronchap/ka2hzotransmitting.jpg  

http://homepage.sunrise.ch/mysunrise/jalocha/mfsk_chris.html

http://homepage.sunrise.ch/mysunrise/jalocha/mfsk.html

http://n1su.us/olivia

http://home.comcast.net/~mdmiller7/new_mfsk/Cygwinzip.zip

http://home.comcast.net/~mdmiller7/new_mfsk/mfskminicyg.zip

 

Další užitečné informace:

 

Porovnání parametrů PSK variant:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Varianta

Rychlost

Rychlost

Potřebná

Přípustný

Minimální

Oprava

PSK

modulace

vysílání

šířka

posun

poměr

chyb

 

nosné v Bd

textu(WPM)

pásma(Hz)

kmitočtu

signál/šum(dB)

 

PSK 31

31,25

37

70

do 50Hz/min

-11

ano

PSK 63

62,50

70

130

 

-7

 

PSK 125

125

150

280

 

-3

 

PSK 250

250

275

570

 

1

 

PSK 10

10

18

40

do 40Hz/min

-17

ano

QPSK 31

31,25

37

70

 

-9

ano

QPSK 63

62,50

70

130

 

-5

 

QPSK 125

125

150

280

 

-2

 

QPSK 250

250

275

570

 

0

 

PSK 63F

62,50

31,25

110

do 60Hz/min

-12

ano

PSK 125F

125

62,5

230

 

-9

FEC

PSK 220F

220,5

150

430

 

-7

 

PSKFEC 31

31,25

28

160

do 60Hz/min

-14

FEC

PSKAM 10

10

6

50

do 40Hz/min

-19,5

není

PSKAM 31

31

20

80

 

-14

 

PSKAM 50

50

31

260

 

-11,5

 

 

 

 

Kalibrace zvukové karty v programu MixW.

Ke kalibraci využijeme provoz SSTV v MixW a vhodný normálový vysílač na KV. Tento najdeme na kmitočtech 4995 kHz, 9995 kHz nebo 14995 kHz. Transceiver, který máme samozřejmě standartně pro digi módy propojen s PC nastavíme na USB. Z uvedených  kmitočtů si vybereme ten, kde je signál podle momentálních podmínek šíření nejsilnější, i když lze úspěšně použít i slabší signál se šumem. Vysílač pracující na těchto kmitočtech se prezentuje volacím znakem RWM a používá různé druhy signálů. Pro náš účel je nutno vyčkat na signál podobný tečkám Morseovy abecedy který je vysílán 20-30 minutu a 50-59 minutu každou hodinu. Nyní na SSTV okně v okénku „Mode“ nastavíme režim WWV a kliknutím na RX spustíme příjem. Na obrazovce se začnou tvořit svislé pruhy, které ponecháme dokreslit přes celou plochu. Pokud jsou absolutně kolmé máme kmitočet v pořádku. Zpravidla ale budou mít pruhy nějaký sklon . Viz obrázek.

 

 

 

 Potom musíme kliknutím na symboly /  \  nebo //  \\ při větším sklonu, vyrovnat pruhy do absolutní kolmosti – následující obrázek.

 

 

 Jakmile máme pruhy kolmé, klikneme v horní liště MixW na „Mode“, dále na „Mode settings“a dostaneme okno „SSTV settings“.

 

 

Zde zhruba uprostřed okna najdeme „Samplerate correction“ a klikneme na „Go!“. Poté odsouhlasíme otázku programu, zda chceme změnit hodnotu korekce v nastavení zvukové karty (Clock adjustment,ppm). Následuje další otázka programu, jestli chceme stejnou hodnotu korekce jako pro příjem i pro vysílání. Odpovíme rovněž ano, pokud nemáme plně duplexní zvukovou kartu, kde jsou pro příjem a vysílání samostatné oscilátory. Nakonec se přesvědčíme, zda byla korekce realizována kliknutím na „Configure“, „Sound device settings“ – následující obrázek.

 

 

 a v okénkách „Clock adjustment,ppm“ RX a TX budou stejné hodnoty korekce (implicitně tam byly nuly).

 Dále ještě informace, jak pomocí MixW zjistit, zda máme plně duplexní zvukovou kartu. V okně „Sound device settings“zatrhnete „Full duplex“. Potom v módu BPSK přepnete MixW na TX a na vodopádu musíte vidět svůj signál. Pokud souhlasí kmitočet generátoru i pro TX, musí být váš signál na vodopádu přesně středem na značce, kde byl při příjmu. Pokud je mimo je třeba dále řešit kalibraci i pro TX generátor. Jsou možné dvě varianty plně duplexních karet. První je ta, že karta má jen jeden generátor hodinového kmitočtu. V takovém případě stačí přepsat stejný údaj ppm z okna RX v „Sound device setting“ do okna TX . Pokud máte pro RX a TX dva samostatné generátory,  kalibrujeme kartu pro vysílání následujícím způsobem. Po provedené kalibraci příjmu způsobem popsaným v předchozí části zadáme v „Configure – Sound device setting“ režim „Full duplex“ , v okně ppm TX zadáme 0 a potvrdíme OK. Zvolíme druh provozu FAX a stisknutím Ctrl+Shift+T si otevřeme další okno „Tuning“ kde nastavíme „Audio level 100%“. Sledujeme chvíli údaj „TX/RX rate“ v tomto okně s cílem si zaznamenat střední hodnotu. Potom klikneme na „Stop“ a zaregistrovanou hodnotu zapíšeme do okénka „Clock adjustment, ppm TX“ v „Sound device setting“. Pokud ani potom nesedí úplně signál TX na vodopádu s RX je třeba si pohrát s přepisem hodnoty ppm v okne TX dle potřeby nahoru nebo dolů.

Kalibrace zvukové karty v programu MMVARI.

Kalibrace v tomto programu je ještě jednodušší než v MixW.

  1. Na transceiveru nastavte některý z kmitočtů 4995, 9995, 14995 kHz v módu USB.
  2. Spusťte program MMVARI.
  3. Aktivujte butony „Options“ a „Calibrating the Sound card“
  4. Vyčkejte, až budou vysílány značky kmitočtem 10 Hz připomínající tečky Morseovy abecedy. Tyto začnou pomalu kreslit na obrazovce svislé pruhy. Tyto ponechte, až bude pokryta větší část obrazovky.
  5. Pokud budou tyto pruhy zcela kolmé , nemusíte nic dělat a je to známkou, že hodinový kmitočet zvukové karty je optimální (11025 Hz).

 

 

  1. Pokud budou šikmé, levým tlačítkem myši klikněte na horní okraj okna a potáhněte myš na spodní okraj. Myš za sebou potáhne slabou žlutou čáru . Pohybem myši po spodním okraji okna nastavte žlutou čáru rovnoběžně s pruhy na obrazovce a klikněte opět levým tlačítkem myši. Vlevo dole na obrazovce uvidíte změnu hodnoty v okénku „Clock „ v Hz a za ním v ppm.
  2. Sledujte dále průběh kreslení kolmých pruhů a pokud nebylo dosaženo úplné kolmosti, opakujte manévr s myší.
  3. Jakmile budou pruhy kolmé klikněte na „OK“
  4. Údaje z okénka „Clock“ je dobré si opsat a je možno je použít i v jiných programech, ve kterých není možné kalibraci provádět.

 

Závěrem upozorňuji, že popsaná kalibrace je ve skutečnosti jenom softwarová korekce

pro příslušné uvedené programy, nikoliv HW kalibrace v počítači. Při použití jiných programů je třeba pro ně kalibraci opakovat, nebo přepsat korekční hodnoty ppm do nastavení (settings) zvukové karty u tohoto programu.

 

 

 

 

 

    

 

Kvalita signálu PSK:

     Moudré lidové přísloví říká “Co nechceš, aby ti dělali jiní, nedělej to ani ty jim“ proto se podíváme podrobněji na to jak se dopracovat vlastního kvalitního signálu. Hlavním zdrojem rušení v provozu PSK jsou intermodulační produkty. V praxi se nám projevuje přemodulování vysílače protější stanice při příjmu na obrazovce tak, že mimo dva základní pruhy nosného signálu PSK31, které představují +/- 15,625 Hz od základního kmitočtu (u PSK63 je to dvojnásob), je přijímaný kanál zarušen dalšími „harmonickými“ pruhy. Tyto sice zákonitě mají od základního kmitočtu stále menší intenzitu, ale čím je úroveň intermodulace vyšší a signál stanice silnější, tím větší šířka pásma je zarušena. Problém je v tom, že většina amatérů nemá k dispozici měřící techniku, ke zjištění stavu intermodulačního zkreslení svého vysílače. Proto autoři většiny programů pro PSK31 do nich implementovali možnost měření kvality signálu na straně příjmu, vyjádřené IMD. Dobře takto vybaveným programem je i DigiPan, se kterým jsme v minulém čísle začínali.  

IMD je zkratkou InterModulation Distortion, a je to poměr úrovně prvního páru nežádoucích pásů spektra (tj. +/- 46 Hz od základního kmitočtu) vztažený k úrovni žádoucí složky spektra (tj. dva základní pásy +/- 15 Hz od základního kmitočtu).

     DigiPan umožňuje měření IMD dvěma způsoby. První jednodušší způsob je měření IMD protější stanice přímo za provozu. To se uskuteční snadno při probíhajícím příjmu kliknutím na okénko IMD na spodní liště obrazovky DigiPanu, kde se nám po každém kliknutí zobrazí aktuální hodnota v –dB. Pro získání přesné hodnoty, při tomto způsobu, je ale nutné, aby signál v daném okamžiku nenesl žádnou informaci, tedy aby vysílající stanice během měření nic nepsala. IMD hodnoty jsou dále přesné pouze tehdy, nevyskytuje-li se příliš blízko naší frekvence jiná stanice a poměr signál/šum přijímané stanice není slabší než 20 dB. Tyto podmínky za běžného provozu lze obtížně dodržet a proto měření IMD nelze považovat za zcela věrohodné. Existuje ale možnost, kterou jsem osobně několikrát vyzkoušel, která je jednoduchá, účelná a kterou všem doporučuji. Podstata je v tom, domluvit se s kolegou amatérem, který je rovněž vybaven pro provoz PSK s DigiPanem a se kterým máte možnost komunikace jiným prostředkem, jako telefonem, přes převaděč na VKV nebo pod. Potom si snadno domluvíte volný kmitočet, úroveň přijímaného signálu si vzájemně nastavíte na 599 a pro měření si vzájemně budete vysílat PSK signál bez modulace, tedy bez psaní. Druhým pojítkem budete průběžně sdělovat kolegovi naměřené hodnoty IMD při jeho pokusech s nastavením optimální modulace. Odpovídající hodnoty IMD jsou mezi –25dB a -30dB pro dobře nastavené transceivery. Hodnota horší než –20dB se již dostává nad úroveň šumu a signalizuje, že vysílač způsobuje QRM na pásmu přilehlým stanicím.

     DigiPan umožňuje ještě jedno náročnější měření, kdy se neměří IMD přijímaného signálu (na spodní liště), ale IMD signálu vysílaného. K tomu je ale zapotřebí mít další kontrolní přijímač s malou citlivostí (lze použít normální přijímač bez antény a staženým VF zesílením resp. zařazeným atenuátorem) a vyvedeným audio signálem. Ten musí být dostatečně zatlumen, aby nezpůsoboval přemodulování nebo přetížení vstupu zvukové karty. Zvuková karta musí podporovat „full duplex“ mód, což myslím většina současných karet umí. Při měření IMD vlastního signálu tímto způsobem musí být audio signál z hlavního transceiveru přiveden na linkový vstup zvukové karty a audiovýstup z kontrolního přijímače na vstup pro mikrofon. Oba vstupy musí být pro měření samozřejmě zapnuty (vybrány). V programu DigiPan potom na horní liště aktivujeme „Mode“ a na poslední řádce „IMD Measurement“. Tím DigiPan přejde do dvoukanálového módu (dvě přijímací okna), čímž je umožněn příjem i z kontrolního přijímače. Na trojúhelníkovém kurzoru ve vodopádu se objeví značka IMD. IMD vysílaného signálu změříte, naladíte-li kontrolní přijímač tak, aby se vysílaný signál objevil na displeji a pravým tlačítkem myši kliknete na signál. Trojúhelníkový kurzor se značkou IMD se přesune na signál a zobrazí se hodnota IMD. Během vysílání nebude mít pozadí okna se spektrem nakonfigurovanou barvu, ale bude vybarveno černě. Kdo má k dispozici kontrolní přijímač, může si tuto metodu vyzkoušet. Další možností podívat se na svůj signál pro ty, kdo mají přístup na Internet je využití automatické PSK31 přijímací stanice ve čtverci JO31SQ v DL, kde je umístěn přijímač Yaesu FT 847 pracující s  internetem v reálném čase 24 hodin denně. Váš vlastní transceiver je nutno nastavit na kmitočet 14.070 MHz s provozem USB a kliknout v aktivovaných internetových stránkách www.hamradio-portal.com/psk/start.html na spodní linku JAVA Applet. Objeví se tři kontrolní okna v JAVA Applet. Použijte pouze RED (červené) okno k získání zoomu na 14.070 MHz. Tento kmitočet je nutné bezpodmínečně dodržet a podrobné instrukce jsou na uvedených stránkách.

     Zřejmě nejdokonalejší možností, jak si kontrolovat kvalitu vlastního signálu je, postavit si PSK metr dle velmi po-drobného návodu od KF6VSG, který najdete na stránkách

www.ssiserver.com/info/pskmeter

včetně příslušného SW a programu pro PIC. Nová verze 1.1 podporuje i PSK63. Jeho významnou předností je, že zobrazuje kvalitu vašeho PSK signálu a IMD přímo tak, jak odchází z vysílače na úrovni VF signálu a do-káže dokonce automaticky regulovat výstupní úroveň zvukové karty tak, aby nedocházelo k intermodulaci. Přepí-natelný atenuátor na jeho vstupu umožňuje připojení výkonu 5 nebo 100 W. PSKmetr je konstrukčně velmi jednoduchý, neboť mimo zmíněného atenuátoru obsahuje pouze mikroprocesor PIC 16F876, stabilizátor napětí 7805, 1 krystal, 2 tranzistory a několik pasivních součástek.

Vzhledem k  neustálému rozšiřování provozu PSK a již nyní neúnosnému rušení provozu nekvalitními signály od některých stanic, je stavba takového přístroje jistě velmi účelná. Mám v úmyslu tento přístroj co nejdříve realizovat a pokud budou výsledky takové, jak jsou autorem a dalšími ohlasy prezentovány, předvedu jej prakticky na listopadovém QRP setkání v Příbrami a budeme jej dále popularizovat.

 

     Robert KF6VSG je zřejmě profesionálním pedagogem, protože když si stáhnete na adrese www.ssiserver.com/info/pskmeter/pskmeter.pdf soubor „pskmeter.pdf“, a nemusíte ani příliš ovládat angličtinu, poučíte se na dokonalých názorných obrázcích o všem kolem PSK signálu, principu vzniku intermodulačních produktů, jejich zjišťování a měření. Stejně pozuruhodný je i návod na stavbu PSKmetru v souboru „assembly.pdf“.

      Pokud se při těchto zkouškách někomu nepodaří dosáhnout čistého signálu pouze nastavením odpovídající úrovně modulace, je to známkou, že u něj dochází k pronikání VF signálu do zvukové karty, nebo do počítače, respektive vzniku brumového napětí nevhodným propojením. Tento problém se projevuje i brumem a zkreslením modulace při provozu SSB, pokud je při něm propojení pro digi módy připojeno. Tyto negativní jevy je nutno a možno bez větších problémů odstranit aplikací  následujících opatření:

- důsledným oddělením zemí, mezi počítačem a transceiverem. Jednodušším  způsobem

  oddělovacími transformátorky pro NF signál a optočlenem pro PTT, viz např. schéma

  v OQI č.50, nebo složitějším způsobem optočleny i pro NF signál. Takovéto propojení již

  ale vyžaduje samostatné napájení na jedné straně z počítače a na druhé straně

  z transeiveru. Ověřený a dobrý návod  na takovéto propojení najdete např. ve Sborníku

  Holice 2002, str. 99 od OK2MLI. Osobně používám oddělení transformátorky k plné  

  spokojenosti.

- aplikací feritových válečků, kterými máme provlečeny všechny propojovací kabely na

  obou koncích u konektorů, včetně kabelů napájecích.

- zabezpečit  pokud možno co nejlepší samostatné uzemnění transceiveru

- mít dobře přizpůsobené antény s nízkoohmovým napájením (50 nebo 75 Ohm), a dobrým

  PSV, abychom neměli nějakou kmitnu VF napětí na kostře transceiveru.

     Prostě se dopracovat k tomu, že když je vše plně propojeno, nesmí docházet k žádným problémům při žádném druhu provozu. Pokud se vám tedy stane, že vás při provozu SSB upozorní protější stanice, že máte v signálu brum, nebo jiné zkreslení, které zmizí po odpojení transceiveru od počítače je to varováním, že i při PSK budete vysílat rovněž nekvalitní signál. Závěrem k této kapitole upozorňuji na dvě důležité zásady:

- nevysílat v NF rozsahu pod 1kHz, neboť může docházet k pronikání harmonického

  kmitočtu SSB filtrem.

- na transceiveru nezapínat žádný druh „speech procesoru“!